Šanov – FC TVD Slavičín B – 4:1 (1:0)
6. září 2026 | 16:00 | 4. kolo, 9. liga sk. B

Po vítězství v Bratřejově a domácí remíze se Štítnou čekala Slavičín B další těžká prověrka.

V neděli odpoledne jsme zavítali na půdu dobře známého Šanova, se kterým jsme se potkávali už v minulé sezoně. Tentokrát ale domácí byli jednoznačně lepším, a především efektivnějším mužstvem a po zásluze zvítězili 4:1.

Pro nás to byl zápas, který se dá označit jako pořádný reality check. Po postupu do vyšší soutěže jsme poprvé výrazněji narazili a Šanov nám ukázal, že pokud chceme i v 9. lize pomýšlet na nejvyšší příčky, samotná fotbalovost a držení míče stačit nebudou.

Paradoxem celého utkání bylo, že jsme velkou část času měli míč na svých kopačkách. Jenže naše hra byla tentokrát pomalá, čitelná a bez potřebného momentu překvapení. Přechod z obrany do útoku nám trval příliš dlouho. Místo rychlé kombinace, která je za normálních okolností jednou z našich největších předností, jsme často působili, jako bychom hráli se zataženou ruční brzdou. Než jsme dokázali dostat míč do nebezpečného prostoru, domácí už byli připraveni a zformováni. Chyběla nám větší dravost, hlad po míči a především intenzita, se kterou je potřeba podobná utkání hrát.

Nějaké příležitosti a střelecké pozice jsme si vytvořili, ale bylo jich málo. Když už jsme se dostali do blízkosti šestnáctky, často jsme místo zakončení hledali ještě další přihrávku. Brankáře Šanova jsme tak nedokázali dostat pod takový tlak, jaký by odpovídal množství času, který jsme strávili na míči.

Nepomáhal nám ani stav hřiště. Tvrdý a vyschlý terén rychlému kombinačnímu fotbalu příliš nepřál, míč odskakoval a přesnost přihrávek tím trpěla. Jenže podmínky byly stejné pro oba týmy a Šanov se s nimi dokázal vypořádat podstatně lépe.

Domácí naopak hráli jednoduše, důrazně a především účelně. Ve 39. minutě se prosadil M. Macík a Šanov šel do vedení 1:0. Za tohoto stavu také skončil první poločas. Snažili jsme se hledat jinou cestu a postupně jsme začali využívat také více vysokých míčů. Ani to ale nefungovalo.

Velkou zásluhu na tom měl zkušený domácí stoper Michal Kročil, který si vzdušný prostor hlídal a většinu vysokých míčů dokázal posbírat. Co prošlo přes něj, dokázala vyřešit zbylá část obrany nebo brankář Šanova. Velký rozdíl byl také v odražených míčích. Právě tam nám chyběl potřebný důraz a hlad. Místo toho, abychom druhé míče sbírali a pokračovali v tlaku, končily až příliš často znovu na kopačkách domácích.

Problémy nám dělala i autová vhazování Šanova a celkově jsme v defenzivě nepůsobili tak jistě, jak bychom potřebovali. K tomu se přidala řada nepřesných přihrávek a také fakt, že jsme znovu nenastoupili v kompletním složení.

To všechno dohromady vytvořilo zápas, ve kterém nám zkrátka nic pořádně nesedlo. Hned po změně stran přišla další rána. Ve 49. minutě zvýšil D. Kružela na 2:0 a naše situace začínala být velmi nepříjemná. Přestože jsme se snažili s výsledkem něco udělat, dlouho tomu chyběla potřebná intenzita. Nějaké střelecké možnosti jsme měli, ale stříleli jsme málo a domácího brankáře jsme nedokázali dostat pod soustavnější tlak.

V 71. minutě se navíc podruhé prosadil Macík a zvýšil už na 3:0. A právě tady přišel možná největší paradox celého utkání. Až za stavu 0:3 jsme najednou začali skutečně hrát. Jako kdyby z nás konečně spadla ona pomyslná ruční brzda. Najednou přišel větší pohyb, důraz, rychlejší práce s míčem, a hlavně skutečná touha ještě se zápasem něco udělat. Začali jsme se tlačit dopředu a snažili se utkání za každou cenu zdramatizovat. Odměna přišla v 78. minutě, kdy se prosadil Tomáš Kalík a snížil na 3:1.

V tu chvíli jsme ještě věřili, že pokud bychom rychle přidali druhou branku, mohl by se závěr utkání pořádně zamotat. Jenže to, co jsme dokázali předvádět za stavu 0:3, jsme potřebovali ukázat mnohem dříve. Místo dalšího snížení přišel v 87. minutě čtvrtý zásah domácích z kopačky V. Surého, který definitivně uzavřel utkání na 4:1.

Možná jsme podobnou facku potřebovali. Tentokrát není důvod hledat výmluvy. Šanov zvítězil zaslouženě. Terén nám neseděl, sestava nebyla kompletní a podmínky rozhodně nenahrávaly našemu stylu fotbalu. To všechno je pravda. Zároveň si ale musíme přiznat, že hlavní problém byl především v nás samotných. Možná si z minulé sezony stále neseme pocit, že když budeme držet míč a snažit se kombinovat, zápas se dříve či později překlopí na naši stranu. V minulé soutěži nám to vzhledem k naší kvalitě oproti soupeřům mnohokrát prošlo. Tady už to ale samo nepůjde.

V 9. lize jsou soupeři kvalitnější, důraznější a dokážou naše chyby trestat. Pokud chceme pomýšlet na přední příčky a případně bojovat o další postup, bude potřeba každý zápas odehrát naplno. Nestačí začít skutečně bojovat až ve chvíli, kdy prohráváme o tři góly.

Někdy zkrátka nebude stačit být fotbalovější. Bude potřeba vyhrávat souboje, sbírat odražené míče, být důraznější a obrazně řečeno žrát trávu od první do poslední minuty.

První porážka po postupu tedy přichází poměrně brzy. A možná je to dobře. Je lepší dostat podobné varování nyní než v době, kdy už nebude prostor něco změnit. Jedno nepovedené utkání samozřejmě nic neznamená, pokud si z něj dokážeme něco vzít. Teď bude nejdůležitější naše reakce.

Další možnost ukázat jinou tvář dostaneme na domácím hlavním hřišti, kde v neděli od 10:15 přivítáme nováčka soutěže z Mysločovic.

autor článku: Lukáš Švach

foto: Tomáš Jedlička

Report ze zápasu